Z dětství

Naše rodina bydlela v Hrádku n. Nisou, Václavská ul. 182. Dům byl stavěný převážně ze dřeva, pokoje nízké, malá okna jen malý kousek nad úrovní silnice, protože při údržbě se silnice zvyšovala. Za domem byl prostorný dvorek a zahrada s květinovými záhony, s altánkem a rybníček s rybami a vodotryskem, v ovocné zahradě byla střelnice pro nás děti - co bychom si mohli více přát! Společnosti jsme tu měli vždycky dost, protože k nám chodily všechny děti  ze sousedství. Hráli jsme si volně a povykovali, a když bylo někdy moc hluku a maminka Sitte je vyhnala pryč - za chvíli přišly děti zpátky a všechno začalo nanovo.

    Sotva se narodil nejmladší brácha (Josef) 9. 7. 1914, vypukla světová válka (1914 - 1918). Strýc Josef, maminčin nejmladší bratr, sloužil jako roční dobrovolník v Terezíně a musel na frontu. Proto nemohl dokončit svá studia  práv. S pokračující válkou se dostavil také nedostatek potravin a někdy i hlad. Tatínek, Wilhelm Sitte, pracoval jako kovář v důlní kovárně podniku Clam Gallas v Loučné (Görsdorf). Tu a tam rozdílelo dělníkům vedení podniku přídavky potravin, pro které jsme my děti rády chodily. Byl to např. hrách,  čočka, jáhly, sušené švestky a další věci. Někdy jsme šli také přes blízké hranice pašovat, protože v Sasku bylo k dostání leccos, co se u nás těžce shánělo.


    Naše babička, Anna Rohn, roz. Posselt, obchodovala s mlékem. Denně jezdila s malým koníkem “Bubi” do Bílého Kostela n. Nis. (Weisskirchen), kde brala mléko od sedláků, které pak prodávala v Doníně (Dönis) a v Hrádku. My děti jsme jezdily rády s ní. Někdy jsme také jeli ve dvou nebo ve třech sami. Konve  s mlékem byly často dost těžké a cesta k vozíku dlouhá. Ale my jsme se nebáli, i když jsme si někdy ruce málem vykloubili.
    
Občas jsme zanedbali vyučování ve škole, když jsme zaskočili za nemocnou babičku, později za maminku při rozvážení mléka. Babička jednou už nemohla - a proto převzala obchodování s mlékem maminka. Od roku 1924 brala mléko od sedláků z Oldřichova (Ullersdorf).