Geschichte aus den Sudeten/Příběh ze Sudet
V semináři jsem byl nyní vytížen různými povinnostmi: byl jsem instruktorem Mariánské kongregace (spíše jen na papíře), dále knihovníkem, a co bylo nejhorší, také jsem měl na starosti koupání. K tomu mne navrhl Josef Schubert. Čtvrtek, pátek a sobota byly dny koupání. Koupelna ve 2. poschodí měla 3 vany, v přízemí 1 vanu. Pokud měla být v horním patře horká voda, bylo nutné kamna v koupelně vyčistit nejméně jednou v týdnu. Protože to 2. domovník nedělal, musel jsem to dělat já - a pak jsem půlku týdne vypadal jako kominík - a při té práci jsem se také řádně zapotil. Samozřejmě jsem se musel jít každou chvíli podívat, jestli se dobře topí, jestli jsou vany řádně vyčištěny, musel jsem vypracovat plán koupání a inkasovat peníze za koupání (50 haléřů).
V knihovně jsem byl často také z vlastního zájmu. Jednalo se většinou o starší, ale cenné knihy z pozůstalosti zemřelých duchovních. Dnes by mne tyto knihy zajímaly ještě daleko víc než tehdy.
Kromě těchto povinností jsem od 3. ročníku patřil také k ceremoniářům, kteří museli být k dispozici při funkcích v dómu (z 5., ze 4. a ze 3. ročníku vždy jeden teolog). Z jedné knihovny v přízemí vedly schody do sklepa. Tyto schody byly nahoře zavřeny padacími dveřmi a na konci schodů dole byly další dveře. Tento malý prostor jsem používal jako temnou komoru pro své fotografické práce. Jednou jsem otevřel spodní dveře, za nimiž byla podzemní chodba. Šel jsem dál a ke svému údivu jsem přišel do sklepa se zásobami pro seminární kuchyni.
Tento rok nám exercicie dával P. Štork, S.J. z Prahy, který byl znám především jako periferní duchovní.
13. března 1932 nám udělil biskup Dr. Weber v seminárním kostele nižší svěcení ostiariátu a sektorátu.
Postní kázání měl, jak už jsem se zmínil, Prior P. Ambr. Frank, augustinián z České Lípy. P. Frank byl původně světským knězem, potom ale vstoupil k augustiniánům, aby ve smyslu Staffelsteinského hnutí provedl reformu v řádu a aby z něj udělal centrum náboženského hnutí v Čechách (liturg. hnutí, exercicie atd.).
V dalších letech došlo opravdu k významnému rozkvětu kláštera v České Lípě, až teprve válka (1939-45) tento rozkvět utlumila. Pak následovalo vysídlení německých obyvatel z ČSR a v roce 1950 zrušení klášterů.
O letních prázdninách roku 1932 jsem si denně dělal poznámky o své činnosti. Proto o tom mohu pojednat poněkud podrobněji. Hodně času jsem strávil ve farní kanceláři, kde jsem překládal latinské zápisky farní kroniky (z let 1628 až 1750) do němčiny. To jsem dělal na prosbu místního badatele pana Josefa Neuhäusera, tkalce, který se věnoval výzkumu dějin Hrádku n. N. Byl to dobrý katolík, který několik let zveřejňoval řadu vlastivědných článků v církevním časopisu v Hrádku a v pohraničním časopisu. Také jsem dělal výpisy z matrik (duplikáty). V této době se už hojně pracovalo na rodinných kronikách. Také z Německa přicházely žádosti o výpisy z matrik, které byly vyžadovány jako důkaz árijského původu (to byl koníček německých nacionálních socialistů).
Takřka denně jsem navštěvoval městskou čítárnu, abych nahlédl do novin a časopisů. Často jsem podnikal s katechetou Herzogem, svým bratrancem Bruno Thielem a dalšími přáteli výlety do okolí (na Grabštejn, Popovu skálu, chatu Střelnici, vrch Vysoká, do Žitavy atd.) Občas jsem navštívil své spolužáky nebo studenty z Bohosudova nebo oni navštívili mne. Večer jsme občas chodili do hostince na pivo nebo si zahrát kulečník, účastnili jsme se schůzek mládežnického svazu nebo jsme vedli dlouhé diskuze. Často mne pozval na oběd pan děkan Daume nebo jsem navštívil kmotřičku Idu a jiné známé. Jednou jsem jel na kole ke kaplanovi Altmannovi ve Cvikově, později jsem si udělal cyklovýlet také do Liberce a Filipova. Na krátkou návštěvu přišla Hedwig, manželka Williho z Mostu, a Mariechen - dřív než začala studovat rodinnou školu v Brně (1932-34).
3. července jsem se zúčastnil oslavy 40. výročí kněžského jubilea P. Expedituse Schmiedta, OFM, konvertity a známého literárního kritika, v katolickém kostele v Žitavě. Za asistenci jsem dostal 2 marky. 15. července slavil můj kmotr Karl Rohn své 25. kněžské jubileum, ke kterému jsme mu zaslali blahopřání.