Jak jsem četl pastýřský list

V den Božího Těla měl být přečten pastýřský list, který odsuzoval mimo jiné „Actes catholica“, které byly založeny politickou stranou. Jejich účelem bylo vyvolat dojem, že věřící a duchovenstvo podporují kulturně politická opatření vlády. „Hlásnou troubou“ tohoto hnutí byly „Katolické noviny“ založené po zákazu dosavadního církevního tisku.

Tuto neděli ráno jsem byl právě zaměstnán před farou stavěním oltáře Božího Těla, když před faru přijelo auto. Z něj vystoupili 3 páni z Okr. nár. výboru v Kadani. Protože jsem byl v pracovním obleku, nevšímali si mne, ale vešli do fary. Za malou chvíli přišli zase ven - a přišli ke mně, že prý mají se mnou mluvit. Pak se rozvinul asi následující rozhovor, nejdřív venku a pak dále ve farní kanceláři: „Pane faráři, my jdeme za Vámi…“ „To jsem rád, mám, jak vidíte, moc práce a mohu pomocníky potřebovat.“ „Potřebujeme si s Vámi promluvit, jde o velmi vážnou věc.“ „Dnes v neděli? Dnes přece nejsou úřední hodiny. To jste měli přijít jiný den!“ „Nedělejte si z nás blázny, Vy víte dobře, proč za Vámi chodíme.“ „No ovšem, tuším proč.“ „Tak zkrátka a dobře. Vy máte dnes číst pastýřský list - a Vy ho číst nebudete. Byla uzavřena dohoda mezi  církví a státem, takže pastýřský list je bezpředmětný a byl odvolán.“

Vláda nasadila u biskupských konzistoří státní zmocněnce a pražský zmocněnec zakázal čtení pastýřského listu. Prohlásil jsem tento zákaz za neplatný a dále, že ten pastýřský list přečtu. Požádali mne, abych jim pastýřský list vydal, což jsem odmítl. Jejich odpověď byla: „To si odnesete.“ Dále se mne zeptali, zda uznávám Katolickou akci. Moje odpověď byla: „Neuznávám.“ „Víte, že už 150 kněží výzvu Katolické akce podepsalo?“ Moje protiotázka: „Víte, že je tam podepsáno 6 až 9 kněží, kteří už zemřeli?“ Protáhly se jim obličeje a řekli: „To nevíme.“ Pak po chvíli odjeli. Asi za ¾ hodiny přišel ke mně velitel SNB.
Telefonovali mu z okresu, aby se ještě jednou pokusil mne přesvědčit ten pastýřský list nečíst. Řekl mi, že prozatím se nemá vyvíjet násilí, ale jen pozorovat další vývoj. A tak jsem ten pastýřský list přečetl. Příslušník SNB byl přítomen v kostele, jakož i obecní sekretář jako pozorovatel.

Tato záležitost měla ještě potom dohru. 27. října 1949 se u mne objevili 3 páni, z nichž jeden se mi představil jako prokurátor z Karlových Varů. Sdělili mi, že jsem byl za přečtení pastýřského listu odsouzen (bez mého vědomí nebo projednání) k 1 roku vězení - a že mám nyní podat žádost o amnestii. (Počet kněží, kteří byli ve stejné situaci, byl totiž velmi velký, takže je nemohli všechny zavřít, což ani nebylo zamýšleno. Proto president Gottwald vydal amnestii).

Já jsem jim vysvětlil svoje přesvědčení, že přece biskupové měli povinnost bojovat za svobodu církve a že v přečtení pastýřského listu nevidím žádné státu nepřátelské chování. Totéž jsem zdůraznil ještě také v žádosti o amnestii, kterou jsem na velký nátlak těch tří pánů nakonec podal.

Za nějakou dobu jsem pak byl předvolán okresním soudem v Kadani, kde mi jeden soudce oznámil, že jsem byl amnestován  (s podmínkou o délce jednoho roku). V následující době a již před tím byly zavřeny církevní školy, zastaveno vydávání církevního tisku, zrušeny spolky atd. Pan biskup „upustil“ od vydávání listu ordinářům.